Kolik snů jsem zapomněl, na kolik jsem si nevzpomněl, kolik se mi jich nezdálo... Ale tyto se probojovaly do mého vědomí a navíc moje mysl přesvědčila moje tělo, aby je zapsalo. Řazeno od nejstarších:
První sen, co jsem si zapsal, mám z 12. října 2013, 6:07 hodin. Nazval jsem ho Rajvejka. Bohužel jsem si ho zapsal jen heslovitě s myšlenkou, že mi to tak bude stačit a podle těch hesel se rozpomenu. Ne. Spíš jsem už tak 98,3 % zapomněl a hesla mi nic neříkají. Aspoň jsem se z toho ale poučil a od té doby si sny zapisuji podrobně. Ne, že by to bylo nějak často, většinou si je nepamatuju.
Rajvejka je zvláštní postava. Zvláštní na ní je hlavně to, že to byl vlastně Šoufek. Šoufek je Rajvejka. Až se jednou naučím kreslit, tak ji nakreslím.
Níže uvádím ten zápis, co mi ze sna zbyl. Nic moc se z toho asi nedozvíte, můžu jen podotknout, že pasáž "Muřin vysvětluje" si pamatuju tak, že když Muřin něco vysvětloval, bylo to tak moc zbytečné, nebo nudné, dlouhé, nevím přesně, že moje tělo použilo zablokování sluchu jako obranný mechanismus, abych toho byl ušetřen.
Posilovna, měnič peněz, divné stroje.
Hospoda.
Čéba pláč, mění se v Nelsona, jde za někým, poradí mu to Michal, ty rty,
kvádro.
Muřin vysvětluje, chvilková ztráta sluchu.
Velká knihovna, schody, zábradlí, Šoufek, Rajvejka místo toho kluka,
"há-ha-ha-hahá".
S Vaškem Chládkem jsme si vyměnili těla. Možná měl nalakované nehty na nohou. A delší vlasy. A vypadal jinak, než vypadá, ale když jsem si ho představoval, tak vypadal tak, jak vypadá. Pak už jsem se nikde neviděl, tak asi někam odešel s mým tělem.
Seděl jsem na židli a dělal nějaké píčoviny s Gábinou M. (ve Vaškově těle), načež se naše obličeje přiblížily a chtěli jsme se vykousnout. Dotkli jsme se jazykem a já jsem si uvědomil, že to dělat nemůžu, protože chodí s Chasem (v tom snu), tak jsem rychle někam odešel a neohlížel se.
V tom snu bylo více lidí, které si již nevybavuji. Po tom incidentu s Gábinou jsme byli najednou na louce u lesa. Rázem všichni začali vyvádět a křičet, že jednu holku (na jejíž jméno v tom snu si už nevzpomínám, ale v tom snu jsem si myslel, že je známá, ale asi nebyla) kousla rajtle! Chvilku jsem nevěděl, co to je, ale za okamžik mi blesklo hlavou, že to je vlastně asi výraz pro tarantuly, takže musela rychle někam k doktorovi! Zasraný rajtle! A pak se ten sen rozplývá v mlze a nedlouho potom skončil, bych řekl.
Bydlel jsem ještě tam s Karim. Byl u mě Ffish autem. Byl to automat. Stáli jsme před domem a na něčem se domlouvali. Potom nasednul do auta, párkrát mu nešlo nastartovat, ale spíš mu to nešlo z legrace. Pak už se pomalu rozjížděl a měl ještě otevřené dveře a v tom jsem na něj začal mluvit, jen tak mimoděk, že musím ještě na zrmzlinu se šéfem (Tomáš z Kaktusu), se kterým jsme někde měli stavět obchod nebo stánek právě se zmrzlinou.
Před touto částí snu tam byla taková, která se týkala zmíněné zmrzliny. I když na sebe ty události asi časově navazovali, tak "prostorově" moc ne. Bydlel jsem totiž ve voze, tam, jako za mlada. Šéf s kolegyní Ivou tam přijeli, já jsem byl ještě v posteli. Měli jsme se jet podívat na místo pro zmrzlinu (nějak mám v hlavě Častolovice a Choceň). Ty prostory pro zmrzlinu jsme měli s Ivou navrhnout, měli jsme na to už i nějakou mapičku a taky jsme hodně řešili, když budeme mít kopečkovou i točenou zmrzlinu, jestli to půjde na sebe. Že když se dá kopeček a na to se natočí, tak to bude špatné. Mám pocit, že se to tam nějak vyřešilo, bohužel už nevím jak, ale měli jsme problém to zařídit. Ale zpět k tomu jak jsem na Ffishe pořvával, že jdu na tu zmrzlinu.
V tu ránu z toho automatického auta vyskočil (spíš vystoupil, jak jelo pomalu), jenže to auto jelo dál. Přišlo mi to normální, když je to automat. Pár metrů jelo rovně, ale pak se to začalo stáčet, dělalo to kroužky (těžko ten pohyb popsat, fyzicky to snad ani není možné), ale zároveň se posouvalo dál ke křižovatce. Když se dostalo na křižovatku s Kubelíkovou ulicí, tak jsem na Ffishe už křičel, ať to běží zastavit. Ffish běžel. S autem zmizel za chvíli za rohem. Pak jsem najednou s Evženem šel (možná jsme chvíli jeli, pak šli) po stopách toho auta. Zahnuli jsme do Kubelíkovi nahoru k poli a koukali na ploty, které byly trochu pocuchané od toho auta, ale ještě to nebylo tak hrozné. U jednoho domu jsme uviděli otevřené dveře a věděli jsme, že za to může Ffish, restekpivo jeho auto (tady je to nejisté, možná jsme tam šli kvůli něčemu jinému, a že za to může Ffish, jsme věděli bezdůvodně až pak). Tak jsme šli dovnitř. Procházeli jsme to a Evžena napadlo, že zjistíme, jestli tam nebyli zloději nebo jestli Ffish něco neukradl. Podíváme se do odpadkových košů (bylo jich tam víc, asi tak tři čtyři velké v kuchyni a kousek vedle), jestli tam jsou pytle nebo jestli nezmizelo Proseco. Ty pytle tam nebyly, nebo možná jen v jednom koši. To už jsme věděli, že to je nějaký průser. V tom začal přijíždět majitel domu a nejdřív jsme s Evženem trochu panikařili a chtěli vzít rohy. Mě v duchu napadly zadní dveře, jako ve filmu, ale neřekl jsem to nahlas a Evžen tam otevřel nějakou skříň nebo truhlu, že tamtudy asi utečeme. Přitom bylo jasné, že to nejsou dveře. Možná se v tom chtěl schovat. Ale pak už prostě nebyl čas a chtěl jsem se přiznat k pravdě. Vyšli jsme před dům, majitel vystoupil z auta, byl docela v klidu, podali jsme si ruku, říkám mu: "Dobrý den, já jsem Honzka, asi chcete vědět, co tady děláme." A on, že už mu říkali, že tam má nějaký vir nebo co. Chtěl jsem mu říct popravdě, co tam děláme, ale nevím, jestli to bylo kvůli tomu, že jsem dobrák, nebo jsem se zbaběle bál, že by odhalil mou špatnou lež. Ale naštěstí v tom přišel Čaply, jako že ho poslali právě kvůli tomu viru a jde se na to podívat. (Co jsme tam s Evženem tedy dělali, nikdo neřešil.) Každopádně to jako z nějakého důvodu zařídil (narafičil) Ffish, který za chvilku potom přijel. Nato jsme seděli všichni v obýváku s kuchyní a Čaply, ze kterého se stal asi Fred, tam v kuchyni měřil nějak na lokte a palce, jak jsou od sebe daleko položené věci a kde. V duchu jsem si říkal, že jsme s nimi už stejně hýbali. Majitel se zeptal, co že se to děje a Ffish mu vysvětlil, že se vyskytlo podezření, že v jeho domě může být ten vir, při kterém, když se správně položí věci daleko od sebe a na správné místo, tak to pak může nějak řinčet a vlastně ho to může i zabít (asi nějaké divné frekvence / vlny / Tesla). V tu chvíli jsem začal být ve stavu, jako že se to vlastně dělo, že se to stávalo normálně. A jak jsme se tak bavili, tak nám najednou moje máma přinesla každému chleba s vodou, jako by tam byla celou dobu a jedli jsme to běžně. Cítil jsem se provinile, že tam panu majiteli do toho všeho ještě nadrobím, ale to mu vůbec nevadilo.
Ještě k té parcele a zmrzlině. Když jsem vylezl s postele, tak jsem byl hodně rozcuchaný, šel jsem se tedy rychle učesat. Měl jsem docela husté a dlouhé vlasy, ale brutálně mastné. Když jsem se dozvěděl, že se pojedeme podívat na to místo na zmrzlinu, tak jsem si šel vzít aspoň tričko, abych nedělal ostudu. Pak jsme s Evženem seděli v autě a on začal jezdit po parcele jen tak pomalu, ale já mu pořád nadával, ať to nedělá, že tam může být Baron. Z toho auta bylo úplně na hovno vidět a byla to moje Audina. Na parcele byla možná ještě postavená trampolína, něčemu jsme se tam vyhýbali občas.
Tohle se asi nedá dost dobře popsat a mám pocit, že mi unikl začátek, ale aspoň nějak.
Bylo to u mě v pokoji (u Filipových), byla noc. Chtěl jsem zapnout lampičku, co mám u postele, ale místo toho tam byly hrozně zamotané kabely a jak jsem mezi nimi hledal vypínač, tahal jsem za kabel a najednou jsem v ruce držel jiné světlo, které tam normálně vůbec není a nechápal jsem to. Přišel Kari a chtěl jsem mu něco ukázat, zapínal jsem tu lampičku, ale pak jsem si všiml, že není zapojená. Všechno je nějaké rozbité a prodlužovačka jako kdyby byla rozpadlá nereálně na různé části. Ale něco, nějak, se mi pak podařilo zapnout, párkrát i omylem něco jiného. Potom se objevil za oknem Nelson a zíral na nás. Radši jsem zatáhl závěsy. Vypadalo to, že přijel na skejtu. Říkal jsem si, že to je divné, že je přeci na chodníku hodně sněhu. Najednou jsme byli s Karim v kuchyni, všude tma. Ale nebyla to kuchyň. Viděl jsem snad jen dolní roh nějaké skříně a koberec a měl jsem pocit, že to je místnost, možná z dětství, možná z nějakého zapomenutého dřívějška. Pořád byla všude relativně tma. Z té místnosti mám pocit, jako kdyby měla spojitost s rodiči Evžena st. Znovu jsem byl v kuchyni, na zemi stála Kofola. Obešel jsem ji a šel do pokoje. Kari seděl u piána. Za zataženými závěsy jsem viděl pořád Nelsona, ale možná už to byl někdo jiný. Začal zvláštně tancovat, nebo možná jenom naznačovat něco erotického. Najednou u něj stáli další dva lidi a dělali divné věci, nevím, nějak s Nelsonem interagovali. Jestli to bylo přátelské nebo nepřátelské, těžko povědět, ale nepůsobilo to pozitivně. Jednomu se pak rozsvítily oči do "aqua zelené, ale trochu do modra" (haha). To mi začalo být dost divné. Dostal jsem strach a říkal Karimu, že rozsvítím (celou dobu jsem stál u dveří u vypínače). Párkrát jsem to zkusil, ale nešlo to. Říkám, proč to nejde rozsvítit, proč to nejde rozsvítit??? Ale Kari začal být divný taky a měl jsem pocit, že už je všechno v prdeli, vypadal trochu šíleně. Odevzdaně jsem se na něj položil a říkal si, ať mě prostě sežere. Začal se mi přibližovat k uchu a myslel jsem, že mi ho ukousne, ale pak mi ho spíš jen jakoby vosál. V tu chvíli jsem si řekl, že tohle musí být fakt jen debilní sen a musím se vzbudit. Tak jsem se vzbudil.
Myslím, že mi utekly nějaké souvislosti nebo něco, co by tomu dávalo smysl, ale možná jsem je věděl nebo cítil jen při tom snění. Možná mi některé kousky vypadly, možná jsem v tom snu měl jinou paměť, kterou si ani nemůžu pamatovat.
Později jsem si ještě vzpomněl, že někdy ze začátku, asi jestě než jsem zkoušel rozsvěcet tu lampičku, tak jsem objevil v notebooku nějaký soubor, který jsem nechtěl, aby někdo viděl a snažil jsem se ho smazat, ale nešlo to. Bylo to otevřené asi v Android Studiu, ale byl to soubor C++ a nedalo se to nijak editovat, nic s tím dělat. A na disku ten soubor nešel najít. To je vše.
Nechápu, proč jsem měl takový nepěkný sen. Zrovna ten den jsem měl na moje poměry nezvykle dobrý.
Druhý den po přečtení a úpravě zápisu výše, se mi to nezdá tak hrozné, jak to na mě celé působilo. Bylo mi to jasné hned od začátku, že to nedokážu popsat, ale měl jsem opravdu strach.
A proč Resident Nelson? Asi proto, že jsem cítil stejnou atmosféru nebo strach, který jsem měl, když jsem si poprvé zkusil zahrát Resident Evil (úůú...).
Byla druhá svatba. Nevím, jestli to tak bylo od začátku snu, ale později určitě. Nejdříve bylo nějaké neznámo, ale později to bylo u Kašpiho rodičů, i když to tam vypadalo úplně jinak. Vtipné třeba bylo, jak se v poklidu soutěžilo, jako kdyby to byla běžná věc, kdo dočůrá nejvýš na protější dům, který byl asi dvacet metrů daleko. Mně se to povedlo až nad okno v podkroví, ale údajně se mnohem lépe chčije na Silvestra.
Co se táhlo asi celým snem, bylo slané pivo. Jenže to byl asi jen můj problém. Nikdo to moc neřešil, nikdo si nestěžoval. Možná si nalévali svoje, nevím. I když jsem si šel sám natočit čerstvé, tak bylo prostě slané. Ale někdy méně, někdy více. Někdy tak málo, že jsem si myslel, že je třeba jen špatně vymytá sklenice. Kromě točení jsem si také nabíral pivo z větší nádoby (Proč by, jářku, někdo nechával pivo v otevřené velké nádobě pro nabírání rovnou do půllitru?). Koukal jsem předtím do ní, do té nádoby, a pečlivě kontroloval, jestli tam něco neplave. Čisté. Viděl jsem až na dno. Tak jsem se napil a, kruciš, zase ta slanost! Tak jsem prostě s nechutí pil dál a ostatní jako by se nechumelilo. Až najednou se objevily ty Zelený svině! Byly v pivu, na krku jsem je měl a tak různě. Všimla si toho Anička B. a říkala, že mám všude nějaké čolky! Ale vypadali spíše jako nějací svítivě zelení, hladcí, lehce průhlední mini krokodýlci, se žlutou korunkou na hlavě (možná jen samec). No. Později se přišlo na to, že asi v tom pívu jsou celou dobu a je jich tam mrtě. Nebyli vidět, protože se umějí zprůhlednit. Jak to, že je nikdo nevipil nevím. Asi nějaká další zvláštní schopnost jejich. Ale to hlavní, proč bylo slané to pivo? Protože tihleti krokodýlci nebo čolci nebo ty bezbarvé Zelené svině v tom pivu šukali! A slané bylo podle toho, jak moc!
Jinak, ke konci, než jsem šel močit na ten 20 metrů vzdálený dům, jsem prosil Kašpiho, aby mi přinesl lahváče, ať se konečně napiju trochu v pohodě. Tak nějak mě vyignoroval. Tohle chování vyplynulo asi z toho, že měl nejspíš půl roku se Sašou, jak dneska (včera) vyprávěl Šouf.
Mám pocit, jestli jsem se někdy v půlce toho snu už jednou neprobudil (Nebyl to sen ve snu?) a nepřemýšlel nad tím slaným pivem. Myslel jsem si, že to je asi proto, že potřebuji čůrat a moč je slaná. Pak mě to tedy probudilo znovu a šel jsem na záchod. Už jsem mířil do postele, ale pak jsem se vzpamatoval a uvědomil si, že tohle bych si měl, jářku, zapsat!